Zpřístupněné jeskyně jsou od 12. října 2020 do odvolání pro veřejnost UZAVŘENY a prodej eVstupenek pozastaven. více informací
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Koněpruské jeskyně

Charakteristika / Přírodní poměry

Geologický vývoj oblasti Geologický vývoj oblasti

Český kras budují silurské a devonské horniny, které jsou jádrem staroprvohorní pražské pánve, centrální části geologické jednotky zvané Barrandien. Od období spodního siluru až do středního devonu se zde usazovaly mořské karbonáty (vápence), poté krátce též jíly a písky, až v důsledku horotvorných pohybů počínajícího variského (hercynského) vrásnění, moře zcela ustoupilo. Variský (orogén) v průběhu svrchního devonu až spodního karbonu celé území intenzívně rozlámal a vyvrásnil do podoby horstva. Převážná část Čech se tak stala souší na velmi dlouhou dobu. Až v nejmladším období druhohor, ve svrchní křídě, bylo již téměř zarovnané území opět zalito mořem.

Doklady o vzniku krasových dutin jsou již z doby před nástupem křídového moře. Po jeho regresi pokračovalo rozpouštění vápenců a vznik krasu intenzivněji v třetihorách, kdy tomu výrazně pomohly vertikální pohyby území, vyvolané alpinským vrásněním v sousedství a s tím spojené oživení eroze a vývoje říční sítě. Pro vznik podzemních dutin měly značný význam zejména tektonické poruchy v horninách - zlomy a pukliny směrů S-J až SSZ-JJV, i ploché přesmyky a tektonicky postižené mezivrstevní plochy. Jak dokládají nejstarší osteologické nálezy z okolí Koněpruských jeskyní, podzemní prostory v této oblasti existovaly a byly zaplňovány již v polovině třetihor. Následně je vývoj jeskynních úrovní vázán na postupné zahlubování říční sítě a vytváření říčních teras na konci třetihor a ve starších čtvrtohorách – pleistocénu.

Celé území Barrandienu s Českým krasem je světově významnou geologickou jednotkou. Staroprvohorní sedimenty a mimořádné množství zkamenělin v nich obsažených, prozkoumal a veřejnosti představil od roku 1852 francouzský badatel Joachim Barrande. Zde se také nachází pro světovou geologii vzorová uspořádání vrstev staroprvohorních sedimentů, tzv. mezinárodní stratotypy a lokality prvních popsaných zkamenělin, tzv. holotypů.

Geologickým objevům pomohla také intenzívní těžba vápenců v nesčetných lomech, dnes soustředěná již jen do několika průmyslových velkolomů.

Vrch Zlatý kůň (475,3 m n.m.), kterým prostupuje systém Koněpruských jeskyní, budují vápence spodního a středního devonu. Jsou to zejména masivní spodnodevonské organodetritické vápence koněpruské útesového charakteru, staré až 410 mil. let, které se usazovaly v mělkém, teplém moři. Tvořily korálový útes – bioherm, který byl osídlen více než 500 živočišnými druhy, což dokládá mimořádné množství zkamenělin. Na cca 3,8 miliónů let byl útes ostrovem, po jehož ponoření pokračovala mořská sedimentace usazováním vrstevnatých kalových organodetritických vápenců suchomastských. Na vrcholu Zlatého koně jsou zachovány ještě vrstvy vápenců akantopygových. Severní svah kopce ohraničuje výrazná geologická porucha - očkovský přesmyk. Po něm byly při variském vrásnění paradoxně na mladší devonské vápence nasunuty starší horniny siluru - vápence, břidlice a diabasy.

Řada lomů ve svazích Zlatého koně už od středověku těží zejména mimořádně čistý koněpruský vápenec, Císařský lom dokonce přeťal celý masiv napříč, obnažil tak světově proslulé geologické profily útesovými faciemi barrandienského devonu a odkryl mimořádně slavná naleziště zkamenělin, zejména lilijic, ramenonožců, mechovek, korálů, mlžů, plžů, trilobitů a dalších. Mnohé jejich druhy objevil a poprvé popsal Joachim Barrande právě v tomto lomu. Četné, korozí vypreparované fosilie lze studovat také přímo na stěnách jeskyní.

V lomu na Zlatém koni byl v roce 1868 také vylomen jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze. Proto je Zlatý kůň na obraze Vincence Beneše v jeho foyer.

Výzdoba Koněpruských jeskyní

Poměrně dlouhý a komplikovaný vývoj Koněpruských jeskyní se také odráží na jejich sekundárních minerálních a sintrových výplních – výzdobě. Vzniká vylučováním minerálního obsahu krasových roztoků, jejichž složení a fyzikálně-chemické podmínky konkrétního místa ovlivňují její výsledný charakter. Výzdobu Koněpruských jeskyní tvoří převážně kalcit (uhličitan vápenatý, krystalující v trigonální soustavě). Tvoří v jeskyních různé typy krápníkových útvarů : hráškovité korality, krystalové i krystalické agregáty, hůlkovité stalaktity, ojediněle i brčka, ve spodním patře dominují excentrické krápníky. Z vysokých komínů splývají sintrové „vodopády“ větších rozměrů a mocností, části prostor pokrývají podlahové sintry se stalagmity a ojediněle i s hrázkami a sintrovými jezírky, v nichž lze nalézt také zbytky jeskynních perel.

Z dalších minerálů se vyskytuje aragonit (kosočtverečná modifikace uhličitanu vápenatého), sádrovec (vodnatý síran vápenatý), minerály apatitové skupiny (fosforečnany vápenaté), křemen, opál a dle některých zpráv i chalcedon (všechny tři jsou modifikacemi oxidu křemičitého).

V Koněpruských jeskyních se vyskytuje všech pět generací jeskynní výzdoby Českého krasu. Zvlášť pozoruhodná je nejstarší generace, kterou tvoří bílé, cukrově zrnité sintry, geneticky různé typy krystalových agregátů a korality s útvary zvanými koněpruské růžice. Místy až masivní přítomnost opálu z nich tvoří světový unikát. Opál se vyskytuje napříč různými generacemi výzdoby a takřka v celém výškovém rozpětí jeskyně; zdroj křemíku nutno hledat zejména v chemickém zvětrávání pokryvných útvarů během doznívajícího tropického, resp. subtropického klimatu. Bezprostředně před tvorbou této generace výzdoby se v jeskyni usazovaly černé manganové sedimenty. Další generaci výzdoby tvoří stébelnaté, až hrubě krystalické sintry, pro jejich barvu zvané medové sintry. V Proškově dómu se vypíná jeden z největších stalagmitů českých jeskyní : je vysoký 7 m, průměr jeho paty měří 10 m a ve svrchní partií jej tvoří laminované sintry třetí generace. Mladší generace sintrů tvoří v jeskyních již zcela běžnou výzdobu.

Místy se na stěnách jeskyní objevují vícegenerační kůry i krystaly sádrovce, který zde vzniká patrně zvětráváním pyritu v suchomastských vápencích. Často je provázen opálem, vzácně i aragonitem. Na mnoha místech středního patra nalezneme také apatitové povlaky vzniklé zřejmě reakcí netopýřího guána s vápencem. Velmi vzácné jsou až několik centimetrů velké dutiny ve vápenci s drobnými krystaly křemene.

Názory návštěvníků zpřístupněných jeskyní

Marian H.

04.10.20

Dobrý den, dnes 4. 10. 2020 jsem navštivil jeskyně Na Pomezí. Náš zážitek byl však poloviční, protože v části trasy nefungovaly světla. Výpadek se…

Michaela

30.09.20

V Javoříčských jeskyních jsme byli 12.9. na první ranní prohlídce. Ráda bych poděkovala panu průvodci, který byl ochoten přizpůsobit podobu prohlídky…