Zpřístupněné jeskyně jsou od 12. října 2020 do odvolání pro veřejnost UZAVŘENY a prodej eVstupenek pozastaven. více informací
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Jeskyně Na Turoldu

Charakteristika / Vývoj jeskyní

Geologický vývoj oblasti

Pavlovské vrchy, monumentálně vystupující z roviny jižní Moravy, nejsou geologickou součástí starých jednotek Českého masivu. Jejich horniny jsou mladší a náleží ke Karpatské soustavě, jejíž geologická stavba je výsledkem horotovorných procesů třetihorního alpsko-karpatského vrásnění.

Pavlovské vrchy náležejí k okrajové, čelní části příkrovu vnějšího flyšového pásma Vnějších Západních Karpat, který byl v průběhu třetihor horotvornými procesy přesunut od východu do dnešní pozice u Mikulova. Tento flyšový příkrov je na Pálavě tvořen silně zvrásněnými jílovci, pískovci a slepenci jednotek ždánické a pouzdřanské (starší třetihory). Do těchto měkkých hornin byly při horotvorných pohybech zavlečeny bloky pevných jurských až spodnokřídových vápenců (tzv. ernstbrunnských) a tmavých jílovců (klentnické souvrství). Tyto bloky mnohem starších hornin než okolní flyš byly odtrženy z druhohorního podkladu, který podle průzkumných vrtů dnes leží na žulách Českého masívu až hloubkách přes 2km.

Příkrovovou stavbu Pavlovských vrchů modelovalo několik horotvorných fází. Patrně k nejvýraznějším pohybům došlo v mladších třetihorách mezi stupni karpat a baden asi před 16,5 miliony let, kdy se čelo karpatského flyše vyzvedlo nad mořskou hladinu, přesunulo přes spodnomiocénní sedimenty východního okraje karpatské předhlubně a vyvrásnilo do příkrovové stavby Pálavy. Následně bylo toto nové horstvo ve spodním badenu obklopeno teplým mořem a na jeho obvodu se ukládaly pestré příbřežní a deltové sedimenty, později i bahna hlubšího moře. Před čelem flyšových příkrovů to byla poslední mořská záplava. Asi před 15 miliony let však došlo k výrazným zlomovým poklesům při východním úpatí pálavského horstva, kam proniklo teplé tropické moře vídeňské pánve. Za dalších 9 milionů let zde stačilo nahromadit až 3000 m mocné souvrství mořských a později jezerních mladotřetihorních usazenin.

Ve starších čtvrtohorách se v závislosti na střídání ledových a meziledových dob vyvíjely říční terasy a na svazích vápencových bradel složitá souvrství vátých spraší a sutí. V drsných podmínkách ledových dob mrazové zvětrávání vápenců vytvářelo izolované skalní věže, kamenné osypy a půdotoky na celém obvodu vrchů. Poslední opakované tektonické pohyby ještě v pleistocénu lámaly bradla druhohorních vápenců podél starých zlomů a ovlivňovaly tak vznik a vývoj krasových jevů a pohyb podzemních vod.

Téměř ve všech sedimentárních horninách Pavlovských vrchů, ať se jedná o cca 150 milionů let staré ernstbrunnské vápence nebo mnohem mladší pestré série třetihorních usazenin, jsou zachovány zkamenělé doklady života, převážně schránky mořských měkkýšů a mikroskopických planktonních organizmů. V prachovém písku z panonu mladších třetihor byly nalezeny kosterní zbytky praslona rodu Dinotherium, drápatého kopytníka Chalicotherium a prakoněHipparion, staré asi 11,5 milionu let. Ze staročtvrtohorních, převážně sprašových, usazenin pochází mnoho nálezů obratlovců, mezi nimiž vynikají zejména pozůstatky rozměrných koster mamutů.

Vývoj jeskynního systému na Turoldu

Vrch Turold, foto I. Mrázková

Svrchnojurské až spodnokřídové ernstbrunnské vápence Pavlovských vrchů jsou výrazně postiženy zkrasověním a zvětrávacími procesy, které probíhaly v několika časových etapách. >

Další vývoj krasových jevů pokračoval až po začlenění útržků druhohorních masivů do ždánické jednotky a vzniku příkrovové stavby v průběhu hlavních fází alpsko-karpatského vrásnění. Jednotný podzemní jeskynní systém se vyvíjel nejspíše po miocenním stupni badenu před 15 miliony let a následně, kdy po ústupu badenského moře začal souvislý suchozemský vývoj celého bradla, který trvá až do současnosti. Opakovaně však byly vápence a s nimi i tvořící se jeskynní systémy v průběhu třetihor ještě rozrušovány mladšími příčnými zlomy, posledními dozvuky alpsko-karpatského vrásnění.

Jeskyně Pod vrcholem, foto J. Kolařík

Z povrchových krasových jevů jsou na Turoldu pozoruhodné menší věžovité útvary ve vrcholové partii lomu a škrapy, vyvinuté na malé ploše východně od vrcholu. Před vytěžením lomu však zde existoval i krasový kaňon a menší krasové strže a rokle.

Podzemní krasové jevy lze vysledovat ve dvou krasových úrovních. Vyšší je v nadmořské výšce 365 m, a patří k ní jeskyně Pod Vrcholem a dutiny v severní stěně lomu. K nižší úrovni náleží Jeskyně Na Turoldu a Liščí díra s vertikálním rozsahem 295 – 250 m n. m. V minulosti byla mezi oběma systémy ještě jeskyně v úrovni 330 – 320 m n. m. Všechny jeskyně na Turoldu dnes představují patrně jen torza souvislého odvodňovacího systému, který začínal ponorovou jeskyní Pod Vrcholem. Většina systému však byla postupně zničena při těžbě vápence.

Názory návštěvníků zpřístupněných jeskyní

Marian H.

04.10.20

Dobrý den, dnes 4. 10. 2020 jsem navštivil jeskyně Na Pomezí. Náš zážitek byl však poloviční, protože v části trasy nefungovaly světla. Výpadek se…

Michaela

30.09.20

V Javoříčských jeskyních jsme byli 12.9. na první ranní prohlídce. Ráda bych poděkovala panu průvodci, který byl ochoten přizpůsobit podobu prohlídky…