Prohlídka jeskyně začíná v mohutném vstupním portálu Balcarky. Sluj byla známa odnepaměti a sloužila paleolitickému člověku jako sídiště. Byly zde učiněny nálezy opracovaných kamenů a kostí a také pozůstatky ohnišť. Uměle proraženou chodbou sestupují návštěvníci do prostor, které byly objeveny ostrovským občanem, poslancem Josefem Šamalíkem roku 1924. Nevelké prostory upoutají barevností sintrových náteků a stalagmitů. Následující zastavení je v prostorách nazývaných „Wilsonovy rorundy" 10 metrů vysokých. Větší z nich je překrásně modelovaná kruhová propast. Stěny prostory jsou zdobeny sintrovými kaskádami. Z rotund vede prohlídková trasa do největší prostory Balcarského bludiště, do Velkého Fochova dómu. Podlouhlý dóm s rozměry 65 x 20 x 15 metrů byl pojmenován po hrdinném francouzském maršálovi z první světové války. Na začátku je strop prostory zdoben průhlednými stalaktity a záclonami; závrtová prohlubeň na dně svědčí o neznámých prostorách pokračujících do hloubky. Po prohlídce všech malebných zákoutí Fochova dómu čeká návštěvníky výstup do částí objevených v druhé polovině 30. let 20. století. Galerie a Přírodní chodba jsou propojené prostory, ale trasa jimi vede postupně ve dvou výškových úrovních. Galerie i Přírodní chodba patří mezi nejkrásnější prostory Moravského krasu. Krápníková výzdoba je na stěnách a stropech velmi bohatá, čistá a zachovalá. Stěny Přírodní chodby jsou celé tvořeny sintrem. Návštěvníci projdou kolem chodby s rovným stropem, dále kolem tzv. „Loutkového divadélka" a „Cukrové pohádky" a dostanou se opět do částí objevených roku 1924. Dóm Zkázy vznikl prořícením stropů jeskynních pater, o čemž svědčí sbor balvanů na dně této prostory. Z krápníkové výzdoby zaujme vysoký sintrový vodopád, „Madona" či „Kaktus". Prohlídková trasa vede dále kolem stropu Wilsonových rotund do objevitelského dómu (též „Stojanova Kaple"). Když v roce 1924 prokopali ostrovští občané závrt na vrcholu Balcarovy skály, sestoupili propastí právě do této prostory. Její stěny a strop jsou pokryty nickamínkovým povlakem, vápnitou kašovitou hmotou, která se sráží pravděpodobně za podpory mikroorganismů. Prohlídka jeskyně končí v prostoře zvané „Popeluška", která byla objevena již v roce 1923 a později dodatečně propojena s hlavními prostorami Balcarky.