Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Chýnovská jeskyně

Charakteristika / Vývoj jeskyní

SCHÉMA VÝVOJE CHÝNOVSKÉHO KRASU

  • Na dně rozsáhlé mořské pánve se usazují splaveniny z kontinentu, s nimi také láva, popel a úlomky hornin, vyvrhované aktivními podmořskými vulkány.
  • V mělkém moři dochází k rozvoji organismů, zbytky jejich schránek se usazují na dně a vytváří základ pro vznik původních sedimentárních vápenců. I tuto sedimentaci provází sopečná činnost.
  • Při horotvorných procesech jsou vlivem vysoké teploty a tlaku sedimentární vápence přeměněny (metamorfovány) na vápence krystalické (mramory) a sopečné produkty na horninu amfibolit.
  • Rozsáhlé a intenzívní vrásnění (variská orogeneze), provázené hlubinným magmatismem, má za následek vyvrásnění horninových souborů, vznik zlomů a dalších tektonických poruch.
  • Občasné tektonické pohyby a s nimi spojené horninotvorné procesy i nadále ovlivňují složení hornin, částečně obnovují původní tektonické poruchy a zároveň je vyplňují různými druhy minerálů.
  • Horninové prostředí se stabilizuje, chemicky agresivní vody z nekrasového prostředí pronikají do vrstev krystalických vápenců a vytváří krasové jevy.


VZNIK A VÝVOJ CHÝNOVSKÉ JESKYNĚ

Vodní tok, foto archiv CHJPřestože se Chýnovská jeskyně řadí mezi jeskyně krasové, tedy vytvořené vodou v krasových, rozpustných horninách, není zcela typickým představitelem této skupiny. Rozdíl je dán již přítomností nekrasových hornin uvnitř vápencového komplexu, které omezují jeho rozpustnost a tím i vznik, vývoj a tvary podzemních prostor. Jsou nepominutelným faktorem, podmiňujícím průběh krasovění v Chýnovské oblasti.
Také hydrologické poměry zdejšího krasového systému nejsou typické. Chybí tu viditelné ponory povrchových vod do podzemí. Podzemní potok v Chýnovské jeskyni vzniká netypicky soustřeďováním podzemních pramenů a teprve poté protéká jeskynním systémem, aby na své cestě do vývěru ještě absurdně v podzemí překřížil trasu povrchového toku.
Složitost a členitost chodeb Chýnovské jeskyně vedla v minulosti k představě, že hlavní podíl na jejím vzniku měla eroze - mechanické působení podzemního toku. Objevy z 80. a 90. let 20. století potvrdily naopak teorie, že nejdůležitějším faktorem vzniku jeskyně je koroze - tedy chemické rozpouštění vápenců, probíhající ve freatické zóně (v prostorách trvale zatopených vodou). Vložky nekrasových hornin, značná rekrystalizace vápenců a vysoký obsah nerozpustných minerálů v nich sice omezují účinky koroze, avšak velmi dobrá až výborná propustnost vápenců společně se značnou agresivitou podzemní vody, přicházející z okolních kyselejších hornin, naopak krasový proces výrazně podporují. Navíc se v jeskyních moldanubika často uplatňuje i tzv. koroze směsová. Probíhá tam, kde voda podzemního toku po ztrátě své rozpouštěcí schopnosti v důsledku nasycení uhličitany, se v trvale zatopených prostorách mísí s vodou prosakující s povrchu. Dva nasycené roztoky o různé koncentraci rozpuštěných látek tak vytváří nový nenasycený roztok, opět chemicky aktivní. Tento jev se pravděpodobně podílí i na vzniku mnoha primárních tvarů ve stěnách a stropech jeskyně - žlabech, hrncích, okách, připomínajících často spíše jevy evorzní.
Již při pohledu na mapu jeskyně je patrna zákonitost průběhu jeskynních chodeb. Výrazně kopírují geologickou a tektonickou stavbu masívu. Vznikly v místech, umožňujících snadný průnik vody, tedy na tektonických zlomech či puklinách a na kontaktech vápenců s nekrasovými horninami. Větší prostory pak podmínilo řícení stropů, které zejména v místech zlomů a puklinových zón zasáhlo až do nadložních hornin. Celý jeskynní systém je ukloněn v úhlu 40 - 50 stupňů k severu, tedy shodně s uložením vápenců a jejich vrstevnatostí (foliací). Je to dobře vidět i na mapě jeskyně, kde jsou výškové úrovně odlišeny barevně. Popsané vývojové schéma se v jeskyni uplatňuje patrně již od mladších třetihor a protože je jeskyně i nadále protékána aktivním podzemním tokem, pokračuje i v dnešní době.

Názory návštěvníků zpřístupněných jeskyní

Jan

16.07.19

Moc dekujeme za krasnou prohlidku dnes 16.7. s velmi prijemnym pruvodcem panem Jakubem Menšíkem (nejsem si jisty prijmenim, kdyztak me opravte).

Martina

13.07.19

Chtěli bychom moc poděkovat touto cestou za nádhernou prohlídku jeskyní Balcarka panu Lukáši Beránkovi. Myslím, že kombinace krásy jeskyně a jeho…