Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Chýnovská jeskyně

Charakteristika / Historie

OBJEVOVÁNÍ, ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ CHÝNOVSKÉ JESKYNĚ

LOMY

Rytina z roku 1963 - Čertovy schodyNázev Pacova hora není odvozen od města Pacova, jak se jednoduše nabízí, ale vznikl zkomolením původního názvu hora Pecová - podle mnoha malých pecí na pálení vápna zřízených v jejím okolí. Vápenec se za stejným účelem těžil i v nedaleké hoře Kladrubské a v dalších menších lomech v okolí. Přestože o lomu v Pacově hoře se konkrétně zmiňuje až zpráva z roku 1747, lze z historických pramenů dovodit existenci chýnovského vápenictví již v 15. století. Základ dnešnímu, již opuštěnému lomu byl dán v roce 1857, kdy mohutné ložisko vápence bylo otevřeno stěnou v celé výšce kopce. Těžba vzrůstala s poptávkou po kvalitní surovině z Chýnovska. Roku 1878 byla proto postavena již třetí velká pec na pálení vápna a dne 14. srpna 1879 vyjel z Pacovy hory první silniční parostroj v Čechách, aby zajišťoval odvoz vápna do Tábora. Velmi dobrým vedením a organizací podnik nadále vzkvétal, takže před první světovou válkou bylo na vápenkách zaměstnáno 260 dělníků a produkce vápna dosahovala až 17 000 tun ročně. Byla zřízena úzkokolejná doprava mezi provozy, výroba štěrků a cihel. Tradice vápenictví na Chýnovsku se udržela až do roku 1964, kdy bylo lámání vápence ukončeno a v lomu se nadále těžil pouze kámen na výrobu kamenné drtě. Poslední zbylá vápenka v Pacově hoře byla zbourána v roce 1972. Práce v lomu pokračovaly ještě do roku 1998, kdy byl proveden poslední, v pořadí 270. clonový odstřel. Opuštěný lom s okolím je nyní chráněn jako přírodní památka.

JESKYNĚ

I když bylo ve druhé polovině 20. století v Pacově hoře otevřeno již několik poměrně velkých lomů, byl vchod do Chýnovské jeskyně objeven v malém selském lůmku na jižním svahu kopce. V létě roku 1863 pracoval v lomu skalník Vojtěch Rytíř. Při práci prý upustil kladivo, které zapadlo do rozsedliny ve skále. Aby nástroj našel, musel se do pukliny protáhnout. Překvapen zjistil, že úzká štěrbina se mění v širokou chodbu a pokračuje do hloubky. Zda lamač ztracené kladivo našel, o tom se již zprávy nezmiňují, jisté však je, že objevil vchod do jeskyně v té době největší v Čechách.

„První, kteří se do vnitř odvážili, byli: Jan Strnad, dozorce nad vápnem, pak skalníci Josef Janů a Jan Švehla.Historické nápisy, foto archiv CHJ Svítíce si dračkami prošli všechny chodby jeskyně, a ponejprv jen po delším bloudění opět cestu nazpět nalezli. ...Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých a tu se již z dáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme." - takto popisují objevitelský sestup do jeskyně tehdejší kustodi Zemského muzea v Praze Antonín Frič a Jan Krejčí, kteří již několik dnů po objevu společně s ing. Wettem jeskyni zaměřili a zhotovili první mapu podzemních prostor.

Od roku 1865 začal v jeskyni pracovat rolník z Dolních Hořic Josef Rothbauer. V nízkých chodbách prokopal usazeniny, do strmých úseků umístil žebříky a úpravou vchodu umožnil již v roce 1868 prvním návštěvníkům prohlídku jeskyně. Tím však práce zdaleka nekončily. Naopak, Josef Rothbauer a po něm zejména jeho vnuk Václav Rothbauer se o velmi citlivé a romantické zpřístupnění jeskyně zasloužili zbudováním kamenných schodišť, můstků, účastí při objevech, úpravou areálu a také první elektrifikací turistické trasy v roce 1952.

V roce 1939 zahájil svou činnost v jeskyni student Vladimír Homola, který po šestasedmdesáti letech navázal na výzkumy Krejčího a Friče. Objevil několik významných částí systému a studoval geologii, hydrologii a morfologii Chýnovského krasu. Z této doby pocházejí i první podrobné mapy jeskyně.
V roce 1962 provedl František Skřivánek stopovací zkoušku v podzemním toku Chýnovské jeskyně a zjistil, že jeho vody vytékají na povrch v tzv. Rutické vyvěračce.
V následujících letech se jeskyňářům podařilo objevit ještě řadu dalších chodeb, z nichž nejvýznamnější jsou trvale zatopené prostory, prozkoumané členy České speleologické společnosti ZO 1 - 10 Speleoaquanaut v 80. letech 20. století.

PŘEHLED OBJEVŮ V CHÝNOVSKÉ JESKYNI

  • Vstupní areál Chýnovské jeskyně 1947
    1863 - Rytíř, Strnad, Švehla, Janů
  • objev jeskyně, chodby Schwarzenberská, Malovecká, Slavníkova
  • 1939 - 1940 - Homola
    chodby Blátivá, Souběžné, Spojovací, Příkrá, Vodní síňky
  • 1942 - Homola, Rothbauer
    chodba Lepivá
  • 1944 - Homola, Schüller,
    Homolovo jezírko
  • 1962 - Skřivánek
    stopovací zkouška - vývěr podzemního toku, Labyrint
  • 1962 - Tymmel, Pášma, Veselý,
    chodba "Twist"
  • 1982 - 1989 - Česká speleologická společnost - ZO Speleoaquanaut
    "spodní patro" - trvale zatopené prostory
  • 1993 - 2000 - Česká speleologická společnost - ZO Chýnovská jeskyně
    Kaskády, Vstupní chodba

Názory návštěvníků zpřístupněných jeskyní

Jan

16.07.19

Moc dekujeme za krasnou prohlidku dnes 16.7. s velmi prijemnym pruvodcem panem Jakubem Menšíkem (nejsem si jisty prijmenim, kdyztak me opravte).

Martina

13.07.19

Chtěli bychom moc poděkovat touto cestou za nádhernou prohlídku jeskyní Balcarka panu Lukáši Beránkovi. Myslím, že kombinace krásy jeskyně a jeho…