Pravidla pro návštěvníky jeskyní platná od 22. 11. 2021 více informací
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Bozkovské dolomitové jeskyně

Charakteristika / Přírodní poměry

GEOLOGIE

Složitý geologický vývoj Krkonoš a Krkonošského podhůří, tj. území geologicky označovaného krkonošsko-jizerské krystalinikum, lze sledovat zhruba od konce starohor, tj. v průběhu přibližně 540 milionů let. Tehdy a v následujícím období starších prvohor (v kambriu, ordoviku, siluru a snad i v devonu) byla oblast součástí rozsáhlé mořské pánve, ve které se usazovala mocná souvrství jílovitých a písčitých hornin. V příhodných podmínkách čistého a teplého moře se rozvíjely také rozsáhlé kolonie korálů a dalších živočichů, z jejichž nahromaděných vápnitých schránek postupně vznikaly vrstvy karbonátových hornin.
Občas sedimentaci doprovázel i podmořský vulkanismus s výlevy láv a hromaděním sopečného popele. Toto mořské období skončilo zhruba před 350 miliony let nástupem variského vrásnění. Při něm nejprve novotvořené horninové komplexy zaklesly do větších hloubek zemské kůry, kde došlo k jejich tepelné a tlakové přeměně (metamorfóze) a poté byly horotvornými pochody opět vyzdviženy. V závěru tohoto neklidného období proniklo z hloubky do vyvrásněných hornin granitové magma, které vytvořilo krkonošsko-jizerský žulový pluton.
Vysoké horstvo metamorfovaných hornin bylo v následujících obdobích velmi rychle a intenzivně rozrušováno. Již v období karbonu se při jeho jižním okraji vytvořila podkrkonošská jezerní pánev, kde se na zvrásněném krystalinickém podkladu usazovaly štěrky a posléze písky a kaly přinášené z okolí. V následujícím období permu tuto sedimentaci provázely také výlevy tzv. melafyrových láv, po nichž zůstala četná vulkanická tělesa s výskyty podkrkonošských drahých kamenů.
Po dlouhém období suchozemského vývoje došlo ve svrchní křídě k poslední mořské záplavě. V druhohorách se na plochém dně křídového moře usadilo několik set metrů mocné souvrství pískovců a dalších jemnozrnných sedimentů. Po ústupu křídového moře zůstalo území i nadále ploché bez větších výškových rozdílů. Teprve intenzivní alpínské vrásnění, které v období třetihorního paleogénu probíhalo jižně a východně od Českého masívu, vyvolalo změny reliéfu i zde. Severní část území krkonošsko-jizerského krystalinika byla podél hlubokých zlomových linií vyzdvižena o více než 1000 m a vytvořila základ dnešních krkonošských hřbetů, obnovená sopečná činnost s výlevy bazických láv dala vzniknout výrazným krajinným dominantám, např. Kozákovu či Troskám. V této době se již také začala vytvářet dnešní síť vodních toků postupně se zařezávajících do podloží a vytvářejících dnešní hluboká údolí. Tak byla postupně obnažena i tělesa vápencových hornin budoucích krasových ostrovů, a tím umožněn vznik jeskyní a ostatních krasových jevů.

PŘÍKLADY PŘEMĚNY (METAMORFÓZY) HORNIN

za vysokých teplot a tlaků při variském vrásnění:
břidlice ---> fylit
pískovec ---> kvarcit
vápenec ---> krystalický vápenec (mramor)
dolomit --->  dolomit
sopečný popel ---> zelená břidlice
láva ---> matadiabas

HYDROLOGIE

Bozkovské jeskyně nemají zcela typickou krasovou hydrografii - nejsou jeskyněmi, kterými by voda proudila v podzemních korytech či rourách a na povrch vyrážela mohutným krasovým vývěrem. Zde najdeme poklidná podzemní jezera, jejichž modrozelenou hladinu čeří jen dopadající kapky. Jednotná hladina všech podzemních jezer je v úrovni 440 m n. m. a voda zcela zaplňuje všechny níže položené dutiny. Nejhlubší dosud poznané místo je 14,5 m pod hladinou. Zatím málo poznanými cestami se voda z jeskynního systému dostává do povrchových sutí, z nichž vyvěrá přepadem tzv. Kramářovy vyvěračky o vydatnosti 1-1,5 l/s a odtéká do Bozkovského potůčku. Voda, která je vítaným oživením prohlídky zpřístupněných jeskyní, je však velkou překážkou průzkumu a dalších objevů. Proto byla již v počátcích průzkumu Bozkovských jeskyní v roce 1959 její hladina uměle snižována. Nejprve byla voda z jeskyní čerpána, později se podařilo technickou úpravou vývěru dosáhnout trvalého snížení její hladiny o 5 m. Právě díky tomu bylo možné později jeskyně zpřístupnit v dnešním rozsahu. Výsledky hydrologických měření a rozbory vody prokazují, že podzemní jezera jsou napájena nejenom srážkami dopadajícími na povrch dolomitového tělesa, ale také vodami přitékajícími z puklin okolních nekrasových hornin, zejména fylitů.

BIOLOGIE

Z Bozkovských dolomitových jeskyní nejsou známy žádné významné paleontologické nálezy. To však neznamená, že v nich žádní živočichové nežijí. Jen malokterého však mohou návštěvníci spatřit. Patrně nejvýznamnějším zástupcem fauny přizpůsobené životu v podzemí je drobný bezbarvý korýš z rodu Niphargus, který žije ve vodách podzemního jezera. Ze suchomilných živočichů se v jeskyních objevují především zástupci hmyzu - chvostoskoci, vidličnatky a brouci z rodů Catops, Oiceoptoma či Pterostichus. Vesměs se jedná o drobné živočichy, pouhým okem sotva viditelné. Mnohem nápadnější a známější jsou živočichové využívající jeskynní prostředí jen po přechodnou dobu. I v Bozkovských jeskyních jsou to různé druhy much, motýlů, brouků i pavouků, obývajících především vstupní prostory. Nejpopulárnějšími živočichy podzemí jsou netopýři. Využívají jeskynní prostory jako úkryt v zimním období, které většinou prospí zavěšeni u stropů nebo zalezlí ve skulinách. Jejich počty v Bozkovských jeskyních nejsou vysoké a netopýři zde netvoří kolonie. Nejhojnější je zde netopýr velký, zjištěn však byl i netopýr ušatý, netopýr vodní, netopýr černý a vrápenec malý.
Rostliny se v přírodních jeskyních nevyskytují, neboť jim zde chybí světlo k fotosyntéze. Do veřejnosti přístupných, jako jsou Bozkovské, se dostávají většinou s proudem vzduchu, ale vyklíčit a přežít mohou jen na místech s dostatkem světla. Tak se v blízkosti některých reflektorů objevují většinou nižší rostliny jako jsou řasy, houby, mechorosty, případně kapraďorosty. V jeskyňářské terminologii se nazývají „lampenflora", a protože jsou jeskyním spíše na škodu, na celém zpřístupněném okruhu Bozkovských jeskyní se již v zárodečném stavu pravidelně odstraňují. Jediným místem, kde jsou z didaktických důvodů záměrně ponechány, je tzv. Mechová zahrádka v jeskyni Za Prahem.

Názory návštěvníků zpřístupněných jeskyní

Pepa

09.10.21

Dobrý den, navštívil jsem jeskyni na Turoldu a byl to opravdu krásný zážitek, pěkná hloubka jeskyně, létající i spící netopýři. Úžasná průvodkyně Eva…

Michal, David a Marie

26.09.21

Dne 19.9.2021 jsme navštívili Jeskyni Balcarka se skvělým průvodcem Lukášem Beránkem. I přes to, že prohlídka trvala hodinu, dokázal po celou dobu o…